Již potřetí se ve druhém červencovém týdnu konal letní tábor pro děti školního věku organizovaný Tělocvičnou jednotou Sokol Ostroměř. Tentokrát byl tento tábor ve znamení deskových her, které děti hrály nejen v sedě u stolu, ale také prožily na vlastní kůži na hřišti.  

V pondělí jsme rozdělili děti nejen z řad sokolíků do tří vyvážených týmů: Monopolíci, Šťastlivci a Jumanjíci, kteří si nabatikovali a vyzdobili táborová trička, vyrobili vlastní erb a připravili pokladničky na táborové body. Odpoledne jsme šli na procházku do lesa a cestou jsme nasbírali borůvky, ze kterých nám po zbytek týdne vrchní kuchařka Sokoloko připravovala dobroty. První živou hrou, kterou si děti vyzkoušely, byla role figurek ve hře „Člověče, nezlob se!“. Nejen, že děti pocítily, jaké to je být vyhozen, ale pocítily i tu úlevu z toho, že se jim podařilo dostat do domečku. Po vydatné svačině nastala chvíle příprav na úterní bojovou hru, kdy bylo zapotřebí si procvičit své pašerácké a paměťové schopnosti. Zapamatováním dlouhé řady symbolů totiž dokázaly pro svůj tým získat cenné body. Po celodenním vyčerpání jsme ještě všichni zasedli ke stolům a naučili se novým stolním hrám.

V úterý dopoledne děti zúročily znalosti z předchozího dne při hře „Port Royale na Javorce“. Děti se vydaly do místní loděnice a brázdily místní proud, ve kterém hledaly ztracené lodě a zachraňovaly z nich cenné mince, které pak proměňovaly v body. Podniknutím výpravné plavby do vzdálených končin pak mohly získat rozhodující body. Hra je zaujala tak, že byl ztracen pojem o čase, až se málem nestihlo dojít na oběd. Zde patří velký dík lodivodům za poskytnutí lodí a bezúhonný průběh plavby. Odpoledne nás při hře na trpaslíky a sabotéry vyrušila přeháňka a tak nám nezbylo, než se přesunout ke stolním verzím her.

Na středu organizátoři připravili celodenní výpravu za poznáním Hořic a okolí. Vlakem se táborníci dopravili do Hořic, kde každý tým obdržel pracovní list s předem připravenými otázkami a úkoly. Bedlivou pozorností po vytyčené trase bylo možno nalézt správné odpovědi. Kolem pomníku Jana Husa jsme se vydali do Smetanových sadů, kde jsme obdivovali místní sochařskou výzdobu. Posléze započal náročný výstup až nahoru k Masarykově věži samostatnosti. Potom jsme se konečně vydali po hřebenu na západ a začali se přibližovat k Ostroměři. Na Chlumu nám přijelo naproti bohaté občerstvení, aby bylo dost sil na návrat. Vydaní napospas úpornému sluníčku jsme se po cyklostezce dostali do Chodovic ke kostelu, potom přešli kolem výzkumného ústavu do Holovous a zakončili cestu sestupem do Hlásku, kde už to bylo do sokolovny, co by kamenem dohodil. Vyčerpaní po patnácti kilometrovém výšlapu již děti nebyly schopny žádných pohybových aktivit s výjimkou konzumace patřičně zaslouženého nanuku.

Na čtvrteční den byla naplánována celá řada her. Inspirováni karetní hrou „Sushi Go!“ jsme si na rozcvičení postavili tři opičí dráhy, kde správnou volbou ve správný okamžik mohly děti získat míček barvy poskytující pro ně výhodný počet bodů. Následně jsme dohráli ony rozehrané trpaslíky a sabotéry, kde se ukázalo, že trénink karetní verze zlepšil schopnosti sabotérů znepříjemňovat tvorbu tunelů ke kýženému zlatu. Před obědem jsme stihli rozehrát ještě velmi soupeřivou a mstivou hru s trefným názvem „Oko za oko, zub za zub“. Plněním devíti různých týmových úkolů děti získávaly nejen cenné body, ale mohly také udílet trestné úkoly pro ostatní týmy. Po obědě a zaslouženém poledním klidu jsme se vrhli na druhé kolo, kde už týmy moc dobře pochopily, jak nejlépe nasbírat body a pozdržet soupeře. Po krátké svačinové pauze se děti pustily do zlatého hřebu tábora, a to venkovní zvětšené verze oblíbené stolní hry „Carcassonne“, kde se pokládáním dílků tvaruje krajina protkaná cestami, hrady a kostely. Ve zbylém čase jsme se pustili do výroby šperků z dřevěných korálků pro radost rodičům. Využili jsme pěkného počasí k uspořádání táboráku. Před spaním jsme ještě na chvilku zaměstnali mozkové závity u další sady stolních her.

V pátek ráno jsme se po vydatné snídani rozhýbali dvěma různými variacemi na klasické piškvorky. A jelikož nám zbyl ještě čas, tak jsme uspořádali anketu o nejoblíbenější hru, kterou by byly bývaly vyhrály lodičky na Javorce, ale z organizačních důvodů jsme se raději pustili do „Carcassonne“, které jsme okořenili soutěžemi o dílky. I když nám hru komplikoval zákeřný vítr, tak jsme ji zdárně dohráli až do velmi vyrovnaného konce. Smutni, že se tábor chýlí ke svému konci, jsme si zabalili své věci, poklidili sokolovnu a naposledy zasedli do pergoly k posledním hrám. Náladu dětem však zvedlo sladké posilnění v podobě oblíbených skořicových šneků a dětských rychlých špuntů.

Proběhlo také vyhlášení celotáborového sběru bodů, za což byly děti patřičně odměněny. Některým se tam tak zalíbilo, že si ani nevšimly, když se objevili jejich rodiče, aby si je po náročném týdnu vyzvedli zpět domů. Už teď se těšíme na další ročník sokolského tábora.

Za organizační tým  - Jan Vávra (Plejer), Lada Vávrová (Sokoloko),  FOTOGRAFIE


Během druhého prázdninového týdne uspořádala naše jednota příměstský sokolský tábor pro děti.

Hlavním tématem byli lovci mamutů, takže jsme vytvořili kmen o třech rodech. Jednotlivé rody se jmenovaly Jasnozřivci (oranžoví), Lovci (žlutí) a Vlčí zub (zelení). Každý člen rodu si vymyslel své nové pravěké jméno a nabatikoval si barvou rodu tričko, které si pak mohl i dále dozdobit.

Děti si mohly dále vyzkoušet výrobu pravěkých zbraní, dozvědět se, jak vlastně člověk v pravěku žil a užít si spoustu soutěží o body. A že jich jednotlivé týmy nenasbíraly málo! Každý tým se dostal přes 500 bodů, což za 5 dní je skvělý výsledek. Hry probíhaly jak v sokolovně, tak v přilehlém areálu nebo také i v lese.

Celodenní výlet nám sice zhatilo počasí, ale místní vodáci nám v rámci jednoho dopoledne umožnili sjíždět místní divokou řeku Javorku, což si všichni moc a moc užili.

Ani hladem děti netrpěly. O jídlo se starala „matka rodu“ Sokoloko a všichni dopřáli chuťovým buňkám hned několik dobrot, zvláště pak řízečky dělané na máslíčku, to byla dobrota.

Vše hezké ale musí jednou skončit a my se již těšíme na další rok (termín 11.-15.7.2022) a vymýšlíme nový program, který by se dětem co nejvíce zamlouval.

                                                                                                                            V. Vávra („Černovous“)

FOTOGRAFIE

Od 1. do 3. července 2020 byl pro děti připraven příměstský tábor.

Děti byly rozděleny do tří týmů, ve kterých zápolily o body do celotáborové hry. Tábor se odehrával nejen v Ostroměřské sokolovně, ale i v okolí Ostroměře. První den jsme se nechali vyvézt vlakem do Šárovcovy Lhoty a z té jsme se vraceli zpátky do Ostroměře a po cestě řešili úkoly a potýkali se s výzvami.

Obdobně jsme druhého dne dojeli vlakem do Kovače, ze které jsme se přes Konecchlumí a Chlum vraceli opět do Ostroměře. Ani podruhé se děti při zpáteční cestě nevyhnuly úkolům a rébusům, které musely řešit.

Poslední třetí den byl odpočinkového typu, ale ani tentokrát se děti nevyhnuly úkolům, které si pro ně vedoucí připravili.

Tábor byl ukončen společným opékáním buřtů. Děti si tábor náramně užily a už se těší na další ročník, který byl tentokrát přislíben v délce jednoho týdne.

FOTOGRAFIE

V roce 2021 se tábor bude konat od 12. do 16. července.