Již počtvrté za sebou byl věnován druhý týden v červenci v Sokole táboru pro děti.
Letos se nám přihlásilo rekordních 25 dětí, a to ve věku 5-13 let. Bylo tedy zapotřebí je rozdělit do tří skupin tak, aby starší a schopnější mohli vypomáhat těm menším nováčkům. Inspirováni letošním tématem "Letem světem" si děti zvolily následující názvy týmů: Raketové bagety, Toulošmoulíci a Koulolezci, pod vedením po řadě cvičiteli Markétkou, Honzou a Vojtou. Prvním úkolem bylo přeměnit nové bílé tričko v batikované s nejrůznějšími vzory. A než se nám ta trička nabarvila, zapracovali jsme na malebném vyobrazení našich týmů. Do prvního oběda zbývalo ještě několik desítek minut, a tak jsme se pustili do seznamovacích her, přeci jen se nám nepřihlásily děti jen z ostroměřské školy. Pak už se ale nesl poctivý vývar následovaný kuřecím masem s rýží a zeleninkou. Nutno dodat, že veškeré pokrmy byly připravovány přímo v sokolovně pod vedením Lady a Miloše, ti od rána až po večer zásobili snídaní, svačinami, obědy, druhými svačinami a večeřemi pro 30 hladových krků. S nádobím jim vždy pomohli sami táborníci, nejen aby pocítili náročnost příprav v kuchyni, ale také, aby si vydělali nějaké ty táborové bodíky.
Po obědě vždy následoval polední klid, aby děti nabraly síly do chystaných soutěží, ovšem některé děti měly energie na rozdávání a trojčily po celou dobu. Na pondělí odpoledne jsme si připravili procházku do lesa s nadějí, že nasbíráme nějaké ty borůvky do metynek na svačinu. Vyšli jsme však nahoru k lesu, obvázali trojici dětí do mumiového zábalu, zasoutěžili si v mumiové soutěsce, když tu najednou se začne hřmít. Tak jsme rychle vše posbírali a plánovaný sběr borůvek se musel změnit v rychlý návrat do sokolovny. Ovšem dřív, než přišly deště, jsme to nestihli, takže jsme se do sokolovny vraceli trochu mokří. Naštěstí to byla krátká přeháňka, která během pár minut ustala. Dali jsme sušit věci a pustili se do svačiny v podobě upečených moučníků. Ve zbytku odpoledne jsme vytáhli ručně malované dílky Carcasonne a snažili se vytvořit co nejvzhlednější evropskou středověkou krajinu. No a k večeři nás již čekala poctivá domácí pizza, bylo k neuvěření, kolik plechů se spořádalo. Soutěžní den byl tradičně zakončen rozdělováním vysloužených bodů do týmových kasiček. Zbytek večera jsme vyplnili drobnými hrami v menších skupinkách, pak už ale přišel čas na večerní hygienu, abychom už před večerkou stihli všichni zalehnout do spacáků. Na dobrou noc jsme si pravidelně četli poučné řecké báje.
V úterý ráno si cvičitelé přivstali, aby se nastrojili do antického oblečení, ve kterém pak probouzeli spáče, kteří nechápali, kde jsou a co se to děje. Nejen, že jsme jim v tógách podávali snídani, ale na rozcvičenou jsme si s nimi zatančili taneček "Ram Sam Sam" a "Hlava, ramena, kolena, palce". Pak už ale byl čas podobně ustrojit jedno dítě po druhém a vytvořit jim tak fotečku na památku. Mezitím jsme si vyzkoušeli zapsat své jméno starými egyptskými hieroglyfy. Po zbytek dopoledne jim byla dána volnost pro hry dle vlastního zájmu, ovšem postupně byly odchytávány pro netradičně pojatou hru na tichou poštu, které jsme se chopily v malířském pojetí. Vzniklo nám tak několik zábavných posloupností kreseb a jejich kritických popisků. Jakmile nám gulášová polévka, zapečené těstoviny a okurkový salát slehly, tak jsme zjistili, že areál sokolovny byl zamořen pustošícími skaraby, které bylo nutno vysbírat. Avšak někteří se schovali tak dobře, že jsme je nacházeli i v dalších dnech, no a někteří se skrývají možná až doteď. Odpoledne ale rychle kvapilo a brzy se začali sjíždět rodiče pro své ratolesti. Děti i cvičitelé tak dostaly pár hodin na regeneraci.
Na středu byl totiž naplánován dlouhý pochod po Hedvábné stezce z Itálie až do samotné Číny. Počkali jsme, až stezka trochu oschne po ranním deštíku. Naplnili jsme batůžky pitím na celý den, žaludky vydatnou svačinou a vydali se v táborových tričkách na pochod. V Hlásku jsme si dali poctivou spartskou rozcvičku. Při cestě do Holovous jsme se schovávali před loupežnými bandity. V Holovousích jsme se snažili pantomimicky dorozumět přes místní rybník představující Bospor a Dardanely. V Chodovicích jsme hledali novou cestu na cyklostezku, kde jsme si vyzkoušeli, jak je náročné jít jako karavana, když jsme se pohybovali dopředu jen předáváním míče v dlouhé řadě. Bonbony za odměnu nás posílily na sestup do Bílska a dále do Dobré Vody, kde se již pomalu začala rozprostírat Perská říše bohatá na zlato a vzácné umění. Po cestě jsme se snažili zapamatovat si co největší množství soch a přitom sledovat, zda se neobjeví nějaké to zlato. Zlatá horečka nás zastihla kousek před dobrovodskými rybníky. Ovšem ještě větší cenu než zlato měly pro děti slibované řízky, které Lada s Milošem dovezli přímo k posezení u rybníků. Vítali jsme je už zdaleka hlasitým skandováním "Říz-ky, říz-ky!" Po obědě jsme si ještě vyzkoušeli hod rákosím na cíl, aby si na nás už žádní loupežníci netroufli. Pak už stačilo jen dojít na ostrém sluníčku k vlakové stanici. Nečekali jsme ani 5 minut a přijel Orient expres, který nás převezl přes vyprahlou poušť Gobi až na práh samotné Číny. V COOPu na nás již čekala Bohunka s vychlazenými jahodovými nanuky, které nás po té dlouhé cestě zchladily. Nebylo nic příjemnějšího než vejít do sokolovny, kde se udržel chladnější vzduch. Po zasloužené svačince nastal čas úklidu, neb večer v sokolovně byl vyhrazen tanečnímu kurzu. Cvičitelé se tak brzy s dětmi rozloučili a šli vyměnit batikovaný vzor za společenské oblečení.
Na čtvrtek však už byl opět vyhrazen celý celičký den. Začali jsme čínskými tangramovými hádankami, abychom si zkrátili čekání na odchod do místní loděnice, kde na nás již čekali vodáci v čele se starostou obce Jardou Tomešem a pravidelně nás vozili v indiánských lodičkách sem a tam. Na břehu jsme spořádali dva plechy upečených dezertů a krátili si čekání splétáním barevných bužírek. Zdatné vodáky jsme pozvali na čočkovou polévku, sekanou s bramborem a okurkový salát, které všem dodaly ztracených sil. O poledním klidu jsme si opět vytáhli čínské tangramové hádanky a japonské origamové skládanky. Na odpoledne byla přichystána velká táborová hra Osadníci Austrálie. Těžili a sklízeli jsme suroviny potřebné ke stavbě nových cest, vesnic a měst. Nebylo to ale zadarmo, bylo vždy zapotřebí splnit náročné úkoly. Hru jsme proložili výborným dezertem s pudinkem a zakysanou smetanou, aby bylo dost sil na náročný finiš. Tak vyrovnanou hru, jakou táborníci předvedli, svět neviděl. Vítězných deseti bodů však dosáhly jako první Bagety, a to jen těsně před Koulolezci a Šmoulíky. To už se ale začal chystat táborák a posezení na závěr tábora. Kdo zrovna neopékal špekáčky, ten se s dopomocí učil chůzi na chůdách. Děti začínaly s nulovými zkušenostmi a ke konci tábora už někteří dokázali ujít celý vytyčený úsek. Na závěr večera jsme si připili rychlými špunty, které dětem vykouzlily úsměv na tváři. Emoce jsme dále ventilovali napínavým utkáním ve vikingském šachu, kde se uplatní nejen přesný hod ale i dobrá strategie. Jakmile se začalo stmívat, přišel čas na hygienu a postupné ukládání ke spánku. I přestože byla dětem přečtena dvojice pohádek, tak to na jejich uklidnění nestačilo. Zatímco dětem se nedařilo usnout po více než hodinu, cvičitelům stačilo jen zalehnout.
Poslední šli spát, ale jako první už chystali snídani, na kterou se děti couraly, jak kdo vstal. Po osmé už jsme ale museli pokračovat v programu. Nachystali jsme trojici opičích drah, čímž jsme děti patřičně rozcvičily. Svačinu nám pro změnu obstaral Samik, který již tradičně oslavil narozeniny na táboře. Zároveň jsme již rozdali odměny, fotečky a medaile, protože od oběda už si začali rodiče vyzvedávat své děti. Před obědem následovala sada dovednostních disciplín, což obnášelo přenášení vody po africkém způsobu, chůzi po chůdách, skákání v pytli, hod kroužků na cíl a další. Nestihli jsme je však všechny, a tak jich část byla odložena až po hrachové polévce a špagetách. V roztržitosti jsme jim zapomněli dát čínské hůlky, tak třeba příště. Dokončili jsme soutěže, rozdali poslední body, vyhlásili vítězný tým Toulošmoulíků, kteří jen o 3 bodíky předstihly početné Raketové bagety. Sbalili jsme si všechny věci, poklidili sokolovnu a drobnými hrami si krátili čas do příchodu rodičů.
Za znavené cvičitele doufáme, že se dětem ten týden v naší sokolovně líbil a že je třeba navnadil k tomu, aby s námi v následujícím roce nacvičovali na sokolský slet. Příští rok totiž plánujeme místo tradičního táboru celý týden strávený v Praze. Už teď se těšíme.
FOTOGRAFIE
Již potřetí se ve druhém červencovém týdnu konal letní tábor pro děti školního věku organizovaný Tělocvičnou jednotou Sokol Ostroměř. Tentokrát byl tento tábor ve znamení deskových her, které děti hrály nejen v sedě u stolu, ale také prožily na vlastní kůži na hřišti.
V pondělí jsme rozdělili děti nejen z řad sokolíků do tří vyvážených týmů: Monopolíci, Šťastlivci a Jumanjíci, kteří si nabatikovali a vyzdobili táborová trička, vyrobili vlastní erb a připravili pokladničky na táborové body. Odpoledne jsme šli na procházku do lesa a cestou jsme nasbírali borůvky, ze kterých nám po zbytek týdne vrchní kuchařka Sokoloko připravovala dobroty. První živou hrou, kterou si děti vyzkoušely, byla role figurek ve hře „Člověče, nezlob se!“. Nejen, že děti pocítily, jaké to je být vyhozen, ale pocítily i tu úlevu z toho, že se jim podařilo dostat do domečku. Po vydatné svačině nastala chvíle příprav na úterní bojovou hru, kdy bylo zapotřebí si procvičit své pašerácké a paměťové schopnosti. Zapamatováním dlouhé řady symbolů totiž dokázaly pro svůj tým získat cenné body. Po celodenním vyčerpání jsme ještě všichni zasedli ke stolům a naučili se novým stolním hrám.
V úterý dopoledne děti zúročily znalosti z předchozího dne při hře „Port Royale na Javorce“. Děti se vydaly do místní loděnice a brázdily místní proud, ve kterém hledaly ztracené lodě a zachraňovaly z nich cenné mince, které pak proměňovaly v body. Podniknutím výpravné plavby do vzdálených končin pak mohly získat rozhodující body. Hra je zaujala tak, že byl ztracen pojem o čase, až se málem nestihlo dojít na oběd. Zde patří velký dík lodivodům za poskytnutí lodí a bezúhonný průběh plavby. Odpoledne nás při hře na trpaslíky a sabotéry vyrušila přeháňka a tak nám nezbylo, než se přesunout ke stolním verzím her.
Na středu organizátoři připravili celodenní výpravu za poznáním Hořic a okolí. Vlakem se táborníci dopravili do Hořic, kde každý tým obdržel pracovní list s předem připravenými otázkami a úkoly. Bedlivou pozorností po vytyčené trase bylo možno nalézt správné odpovědi. Kolem pomníku Jana Husa jsme se vydali do Smetanových sadů, kde jsme obdivovali místní sochařskou výzdobu. Posléze započal náročný výstup až nahoru k Masarykově věži samostatnosti. Potom jsme se konečně vydali po hřebenu na západ a začali se přibližovat k Ostroměři. Na Chlumu nám přijelo naproti bohaté občerstvení, aby bylo dost sil na návrat. Vydaní napospas úpornému sluníčku jsme se po cyklostezce dostali do Chodovic ke kostelu, potom přešli kolem výzkumného ústavu do Holovous a zakončili cestu sestupem do Hlásku, kde už to bylo do sokolovny, co by kamenem dohodil. Vyčerpaní po patnácti kilometrovém výšlapu již děti nebyly schopny žádných pohybových aktivit s výjimkou konzumace patřičně zaslouženého nanuku.
Na čtvrteční den byla naplánována celá řada her. Inspirováni karetní hrou „Sushi Go!“ jsme si na rozcvičení postavili tři opičí dráhy, kde správnou volbou ve správný okamžik mohly děti získat míček barvy poskytující pro ně výhodný počet bodů. Následně jsme dohráli ony rozehrané trpaslíky a sabotéry, kde se ukázalo, že trénink karetní verze zlepšil schopnosti sabotérů znepříjemňovat tvorbu tunelů ke kýženému zlatu. Před obědem jsme stihli rozehrát ještě velmi soupeřivou a mstivou hru s trefným názvem „Oko za oko, zub za zub“. Plněním devíti různých týmových úkolů děti získávaly nejen cenné body, ale mohly také udílet trestné úkoly pro ostatní týmy. Po obědě a zaslouženém poledním klidu jsme se vrhli na druhé kolo, kde už týmy moc dobře pochopily, jak nejlépe nasbírat body a pozdržet soupeře. Po krátké svačinové pauze se děti pustily do zlatého hřebu tábora, a to venkovní zvětšené verze oblíbené stolní hry „Carcassonne“, kde se pokládáním dílků tvaruje krajina protkaná cestami, hrady a kostely. Ve zbylém čase jsme se pustili do výroby šperků z dřevěných korálků pro radost rodičům. Využili jsme pěkného počasí k uspořádání táboráku. Před spaním jsme ještě na chvilku zaměstnali mozkové závity u další sady stolních her.
V pátek ráno jsme se po vydatné snídani rozhýbali dvěma různými variacemi na klasické piškvorky. A jelikož nám zbyl ještě čas, tak jsme uspořádali anketu o nejoblíbenější hru, kterou by byly bývaly vyhrály lodičky na Javorce, ale z organizačních důvodů jsme se raději pustili do „Carcassonne“, které jsme okořenili soutěžemi o dílky. I když nám hru komplikoval zákeřný vítr, tak jsme ji zdárně dohráli až do velmi vyrovnaného konce. Smutni, že se tábor chýlí ke svému konci, jsme si zabalili své věci, poklidili sokolovnu a naposledy zasedli do pergoly k posledním hrám. Náladu dětem však zvedlo sladké posilnění v podobě oblíbených skořicových šneků a dětských rychlých špuntů.
Proběhlo také vyhlášení celotáborového sběru bodů, za což byly děti patřičně odměněny. Některým se tam tak zalíbilo, že si ani nevšimly, když se objevili jejich rodiče, aby si je po náročném týdnu vyzvedli zpět domů. Už teď se těšíme na další ročník sokolského tábora.
Za organizační tým - Jan Vávra (Plejer), Lada Vávrová (Sokoloko), FOTOGRAFIE
